|
V minulém newsletteru jsme se pokusili vystopovat šlendrián vedoucí k výbuchu dusičnanu amonného v bejrútském přístavu. Nejen šlendrián byl ve hře. Ale také benevolentní pravidla platná v námořní přepravě. Jedním z nich je země registrace lodi, tedy vlajka, pod kterou se loď plaví a kde má “domovský” přístav.
Zmínili jsme se, že loď Rhosus třikrát změnila jméno, byla přestavěna z plovoucího bagru na loď pro převoz zboží a několikrát za svůj 24letý život změnila vlajku.
Rejdaři s oblibou registrují lodě v zemích, které mají k výkladu práva poněkud laxnější přístup, nevyžadují dodržování povinností provozovatele lodi vůči posádkám, případně bezpečnostním nařízením. Navíc platí v těchto zemích rejdaři nižší daně a šetří tak nemalé částky. Takovým zemím – vlajkám se říká Flag of Convenience.
Zvláště “atraktivní” jsou vlajky malých, často chudých zemí – od Libérie po Severní Koreu, výjimkou nejsou vnitrozemské státy jako Mongolsko nebo Bolívie. Těmto zemím přináší registrace lodí zajímavý příjem a rejdařům pak možnost maskovat svou identitu, provozovat lodě, které by normálně nesplňovaly podmínky provozu, využívat benevolentnějších právních předpisů a podvádět posádky svých lodí.
FoC rozhodně nepřispívají zvyšování kvality a bezpečnosti provozu, ale vzhledem k tomu, že každý stát má právo propůjčit svojí vlajku námořním plavidlům, nedá se proti tomu nic jiného dělat, než lodě s FoC náležitě kontrolovat v přístavech jiných států. Několik typických FoC států za posledních několik let zvýšilo úroveň svých předpisů natolik, že mohou konkurovat silným vlajkám jako je třeba Německo, Francie, UK… Mezi takové příklady patří třeba právě Panama, Libérie, Kypr - žádný rejdař, který chce působit důvěryhodně si nedovolí zůstat zaregistrovaný ve státě, který je třeba na černé listině IMO a v každém přístavu by jeho lodě pak kontrolovali, což poměrně citelně omezuje provoz lodi.
Povinností každého vlajkového státu je zajistit, aby byly lodě nesoucí jeho vlajku konstruovány, udržovány a provozovány v souladu s mezinárodními úmluvami a pravidly. K tomu používá svoje inspektory a auditory a zmocněné organizace, kterými jsou nejčastěji klasifikační společnosti - Lloyd's Register, Bureau Veritas, DNV.. Co když ale FoC a jejich KS za nic nestojí, o své lodě se nestará a pouze se snaží hromadit substandardní tonáž pro výběr poplatků od pochybných rejdařů, které by si pod sebe žádná solidní vlajka nevzala? Od toho tu je Port State Control - kontrola prováděná státem, kde se přístav nachází - ta má za úkol ověřit, že vlajkový stát splňuje své povinnosti v provozu svých lodí a nenechá po světových mořích plout vraky s podvyživenou a neplacenou posádkou. Pokud loď kontrolou neprojde, má přístavní stát povinnost loď zadržet do doby, než jsou všechny nedostatky napraveny, což v některých případech není ani možné. Proto by rejdař té podivné lodě v článku nikdy neposlal nakládat třeba do Hamburku, to by se s takovou lodí mohl rovnou rozloučit. Přístavní kontroly se velmi rády zaměřují na vlajky se špatnou pověstí. Samozřejmě ale opět platí, že jsou i substandardní přístavní kontroly, které za úplatek zavřou obě oči a loď nechají naložit a (klidně i přetíženou odplout). V reálu tedy platí špatná FoC = nekvalitní klasifikační společnost = trade mezi státy, kde kontrolu uplatíš pár tisícovkama a bednou piva.
Zajímavé je, že něco, co může být pod jednou vlajkou legální, může být nelegální ve zbytku světa. Námořní zákony a standardy jsou řízeny konvencemi IMO (SOLAS, MARPOL, STCW…), které jsou jednotlivými státy přijaty a ty se pak zavazují, že budou jejich obsah dodržovat. Státy si ale také mohou zvolit, že něco dodržovat nehodlají - dobrým příkladem je MARPOL, který mý 6 annexů (momentálně je nejznámější annex VI o prevenci znečištění ovzduší a jeho nařízení o používání nizkosirnatých paliv), ale ne všechny členské státy IMO schválily všechny přílohy, třeba členské státy annexu VI tvoří 96% světové tonáže a to znamená, že ty zbylé 4% jsou lodě, které se technicky tímto annexem řídít nemusí, pokud nehodlají zavítat do vod členských států.. A to je pouze příklad Marpolu, jsou další konvence, které některé státy přehlíží - někdy se hodí laxní přístup některých států ke kvalitě života posádky / přepravě nebezpečných nákladů / zboží, na které je embargo.
Existuje mnoho různých white/grey/black listů, které řadí státy podle jejich výkonnosti a důvěryhodnosti - IMO má svoje kategorie pro uznávání licencí vydaných státy (kapitánský diplom ze Somálska bude člověku dobrý leda k tomu, aby se stal somálským pirátem) a jednotlivé státy mají seznamy vlajek na které mají pifku:
|
